JAK JSEM JEDLA PŮL ROK KAKTUSY A KOBYLKY ANEB MOJE MEXICKÁ KARANTÉNA (CZ)



V mém mexickém karanténním ex post psaném deníku si můžete počíst moje zážitky z MX státu Oaxaca (a z části z Guatemaly) v době covidu-19 čili že z roku 2020. Kdo to prožil ve stejné době taky tady (myšleno: Střední Amerika), nebo někde poblíž, berte to s rezervou. Vše je samozřejmě subjektivní. A navíc ty země LatAm jsou obrovské. Velké rozdíly jsou nejen mezi jednotlivými republikami, ale i mezi jejich státy a regiony uvnitř. Záleží, v jakém místě, městě, ale třeba i čtvrti a typu baráku to kdo jak prožíval. Kdo v domku se zahradou a příjmem z práce, do které nemusel, tak asi dost jinak než někdo zavřený v minibytě s jedním oknem a po pár dnech bez příjmů . Dojmy a zpětný pohled na situaci budou velmi ovlivněné tím, kolik má peněz jeho rodina. To vám samozřejmě determinuje život všude, ale prostě v zemích mimo Evropu platí mnohem výrazněji: bohatí jsou fakt mnohem více bohatí, chudí mnohem více chudí… Střední třída je tu menší, ale existuje tu. Já mám nejvíce přátel a známých právě v tomto levelu (hodně inťoušů typu profesoři, výzkumníci, lektoři, lidé kolem turismu, lidé z IT a marketingu a grafiky, lidé kolem eventů, novináři, menší podnikatelé, …). Mám ale i známé opravdu velmi chudé a i velmi, velmi bohaté. Point je, že každý samozřejmě bude mít vzpomínky na tu zvláštní letošní situaci (asi i s přesahem do 2021), na kterou nebyl nikdo ready, jiné, a to často s ohledem na to, jak moc se musel ohánět, aby přežil nejen karanténu, ale měl i co dělat, až skončí… neberte to tedy jako exaktní popis, že takto to vnímali všichni expati, nedejbože všichni místňáci. Nepopisuji to rozhodně ani jako novinář, ani jako žádný výzkumník antropolog. Moje osobní zážitky a dojmy jsem namíchala i z dojmů, když jsem si hodiny povídala nebo chatovala jak s mými kamarády v Guatemale, Salvadoru, Mexiku, kamarádkou Češkou žijcí t.č. v Ekvádoru, s kamarády, co mají rodiny v dalších okolních státech tohoto regionu… Každopádně zápisky jsou velmi subjektivní a slovy mého oboru sociologie: jde o reflexi “pozorování zúčastněného” bez ambice zůstat neutrální. Zápisky mi pomohly si ex post urovnat vzpomínky a tuhle nečekanou story si tak nějak sama pro sebe v hlavě uzavřít.


PS - Jo a možná pro představu místa, kde jsem byla, mrkněte na dokument o Oaxace, k dispozici na ivyslani České televize: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/212562260120030-na-ceste-po-oaxace/ a případně mrknětě do mých “karanténních fotek” tady: https://photos.app.goo.gl/2WggQJxm9bXZWdEN8 > v tom albu logicky není moc nic koukavé turistické, jen náš “holobyt”, zavřené baráky a pak výlet na konci… ale taková holt byla karanténa… Alba z před-covidové éry najdete z tohoto regionu tady: https://pietradr.rajce.idnes.cz/

Možná pak vaše fantazie bude při čtení mých vzpomínek o trochu barevnější. To totiž celý region Centrální Ameriky rozhodně je <3


Guatemalské intro


02 - guatemalské sopky, poslední pohledy na přírodu na dlouhý půl rok, ale v té době jsem to ještě netušila Poslední únorové dny opouštím mexické přátele v krásném státě i stejnojmenném městě Oaxaca, vytančená a s dostatkem zimní dávky salsy, bachaty a cumbie, s dvěma malými výlety za kamarády k Pacifiku do Puerta, uspokojena s odevzdáním daňového přiznání a uspokojena také kulturně návštěvou spousty krásných místních galerií… s výhledem skvělého měsíce v Guatemale, kdy budu moci ukázat krásy Guate během kariérového retreatu (https://www.careerdesigner.cz/karierovy-inspiracni-retreat) a pak si v poklidu tvořit v místním Impact HUBu nové pracovní produkty před zahájením jarní školicí sezóny v ČR… prostě už několik let taková moje Q1 klasika... Mno, tak letos bude vše samozřejmě jinak… a z původních plánů v Guate se v podstatě uskutečnila jen cesta tam z Mexika a první necelý týden. A hned zkraje března nabraly události poměrně rychlý a nečekaný spád. 5.3. Ještě běží poznávací aktivity kariérového retreatu. Potkáváme se úspěšně s Peťou, která za mnou na retreat dorazila z Ekvádoru… a já večer posílám, tak trochu z recese, do ČR fotky z guatemalských krámů, kde se stále v pohodě prodává všechno - hlavně těstoviny a dezinfekční gel, který je v tu chvíli nedostatkové zboží… protože v Čechách právě probíhá vykupování hajzlpapírů a trvanlivých potravin. Sleduji z dálky, co se děje, a nestačím se divit. 7.3. Paříme vaříme během Kariérového retreatu s Peťou, Rafaelem a Gorett, … Vysvětlení = paříme tím, že nás skoro místní umělec a kuchař Rafa (Venezuelan aktuálně žijící v Guatemale) bere na lokální trhy a ukazuje během půl dne asi 10 fusion receptů propojující jeho praxi z kuchyní z celého světa a s tím, co se lokálně nabízí. K tomu nesmí chybět flaška vína otevřená kreativně vrtačkou:) Večer koukáme na net na zprávy a furt doufáme, že před-covid šílenství zůstane jen v Evropě. 9.3. Ještě stíháme odjet na pláž do Monterrico, projet se v mangrovnících při východu slunce s kamarádem Luisem, potkat místní lidi se srdcem na dlani, ale i postavičky, co tu dýlujou drogy, prostě klasický pestrý mix… Začínám vážně zvažovat jako alternativu možnost přečkat evropskou coronu tady. Čekuju situaci, kolik práce se dá i na jaře udělat online… prý moc ne, všichni stále doufají, že žádný lock down v Evropě nebude… Nicméně postupně (a velmi rychle) se snižují v ČR povolené počty lidí / 1 akci, 500 - 50 - 5 - 0 … Což mi trochu dává zapravdu v mém plánu B - s návratem do ČR nespěchat. A začít přemýšlet, jak a odkud budu školit online. 10.3. Předtucha, že domů na konci března nepoletím se stává reálnější… v práci se už lidi připravují na pár dní (?) doma … prý ta spolupráce online by možná šla.