JAK JSEM JEDLA PŮL ROK KAKTUSY A KOBYLKY ANEB MOJE MEXICKÁ KARANTÉNA (CZ)



V mém mexickém karanténním ex post psaném deníku si můžete počíst moje zážitky z MX státu Oaxaca (a z části z Guatemaly) v době covidu-19 čili že z roku 2020. Kdo to prožil ve stejné době taky tady (myšleno: Střední Amerika), nebo někde poblíž, berte to s rezervou. Vše je samozřejmě subjektivní. A navíc ty země LatAm jsou obrovské. Velké rozdíly jsou nejen mezi jednotlivými republikami, ale i mezi jejich státy a regiony uvnitř. Záleží, v jakém místě, městě, ale třeba i čtvrti a typu baráku to kdo jak prožíval. Kdo v domku se zahradou a příjmem z práce, do které nemusel, tak asi dost jinak než někdo zavřený v minibytě s jedním oknem a po pár dnech bez příjmů . Dojmy a zpětný pohled na situaci budou velmi ovlivněné tím, kolik má peněz jeho rodina. To vám samozřejmě determinuje život všude, ale prostě v zemích mimo Evropu platí mnohem výrazněji: bohatí jsou fakt mnohem více bohatí, chudí mnohem více chudí… Střední třída je tu menší, ale existuje tu. Já mám nejvíce přátel a známých právě v tomto levelu (hodně inťoušů typu profesoři, výzkumníci, lektoři, lidé kolem turismu, lidé z IT a marketingu a grafiky, lidé kolem eventů, novináři, menší podnikatelé, …). Mám ale i známé opravdu velmi chudé a i velmi, velmi bohaté. Point je, že každý samozřejmě bude mít vzpomínky na tu zvláštní letošní situaci (asi i s přesahem do 2021), na kterou nebyl nikdo ready, jiné, a to často s ohledem na to, jak moc se musel ohánět, aby přežil nejen karanténu, ale měl i co dělat, až skončí… neberte to tedy jako exaktní popis, že takto to vnímali všichni expati, nedejbože všichni místňáci. Nepopisuji to rozhodně ani jako novinář, ani jako žádný výzkumník antropolog. Moje osobní zážitky a dojmy jsem namíchala i z dojmů, když jsem si hodiny povídala nebo chatovala jak s mými kamarády v Guatemale, Salvadoru, Mexiku, kamarádkou Češkou žijcí t.č. v Ekvádoru, s kamarády, co mají rodiny v dalších okolních státech tohoto regionu… Každopádně zápisky jsou velmi subjektivní a slovy mého oboru sociologie: jde o reflexi “pozorování zúčastněného” bez ambice zůstat neutrální. Zápisky mi pomohly si ex post urovnat vzpomínky a tuhle nečekanou story si tak nějak sama pro sebe v hlavě uzavřít.


PS - Jo a možná pro představu místa, kde jsem byla, mrkněte na dokument o Oaxace, k dispozici na ivyslani České televize: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/212562260120030-na-ceste-po-oaxace/ a případně mrknětě do mých “karanténních fotek” tady: https://photos.app.goo.gl/2WggQJxm9bXZWdEN8 > v tom albu logicky není moc nic koukavé turistické, jen náš “holobyt”, zavřené baráky a pak výlet na konci… ale taková holt byla karanténa… Alba z před-covidové éry najdete z tohoto regionu tady: https://pietradr.rajce.idnes.cz/

Možná pak vaše fantazie bude při čtení mých vzpomínek o trochu barevnější. To totiž celý region Centrální Ameriky rozhodně je <3


Guatemalské intro


02 - guatemalské sopky, poslední pohledy na přírodu na dlouhý půl rok, ale v té době jsem to ještě netušila Poslední únorové dny opouštím mexické přátele v krásném státě i stejnojmenném městě Oaxaca, vytančená a s dostatkem zimní dávky salsy, bachaty a cumbie, s dvěma malými výlety za kamarády k Pacifiku do Puerta, uspokojena s odevzdáním daňového přiznání a uspokojena také kulturně návštěvou spousty krásných místních galerií… s výhledem skvělého měsíce v Guatemale, kdy budu moci ukázat krásy Guate během kariérového retreatu (https://www.careerdesigner.cz/karierovy-inspiracni-retreat) a pak si v poklidu tvořit v místním Impact HUBu nové pracovní produkty před zahájením jarní školicí sezóny v ČR… prostě už několik let taková moje Q1 klasika... Mno, tak letos bude vše samozřejmě jinak… a z původních plánů v Guate se v podstatě uskutečnila jen cesta tam z Mexika a první necelý týden. A hned zkraje března nabraly události poměrně rychlý a nečekaný spád. 5.3. Ještě běží poznávací aktivity kariérového retreatu. Potkáváme se úspěšně s Peťou, která za mnou na retreat dorazila z Ekvádoru… a já večer posílám, tak trochu z recese, do ČR fotky z guatemalských krámů, kde se stále v pohodě prodává všechno - hlavně těstoviny a dezinfekční gel, který je v tu chvíli nedostatkové zboží… protože v Čechách právě probíhá vykupování hajzlpapírů a trvanlivých potravin. Sleduji z dálky, co se děje, a nestačím se divit. 7.3. Paříme vaříme během Kariérového retreatu s Peťou, Rafaelem a Gorett, … Vysvětlení = paříme tím, že nás skoro místní umělec a kuchař Rafa (Venezuelan aktuálně žijící v Guatemale) bere na lokální trhy a ukazuje během půl dne asi 10 fusion receptů propojující jeho praxi z kuchyní z celého světa a s tím, co se lokálně nabízí. K tomu nesmí chybět flaška vína otevřená kreativně vrtačkou:) Večer koukáme na net na zprávy a furt doufáme, že před-covid šílenství zůstane jen v Evropě. 9.3. Ještě stíháme odjet na pláž do Monterrico, projet se v mangrovnících při východu slunce s kamarádem Luisem, potkat místní lidi se srdcem na dlani, ale i postavičky, co tu dýlujou drogy, prostě klasický pestrý mix… Začínám vážně zvažovat jako alternativu možnost přečkat evropskou coronu tady. Čekuju situaci, kolik práce se dá i na jaře udělat online… prý moc ne, všichni stále doufají, že žádný lock down v Evropě nebude… Nicméně postupně (a velmi rychle) se snižují v ČR povolené počty lidí / 1 akci, 500 - 50 - 5 - 0 … Což mi trochu dává zapravdu v mém plánu B - s návratem do ČR nespěchat. A začít přemýšlet, jak a odkud budu školit online. 10.3. Předtucha, že domů na konci března nepoletím se stává reálnější… v práci se už lidi připravují na pár dní (?) doma … prý ta spolupráce online by možná šla. 11.3. Vracíme se z pobřeží od Pacifiku do Antigua… městečko se už skoro celé vylidnilo od turistů (Antigua je totiž nejturističtější místo Guatemaly, takovej střed backpacker & expat světa a zároveň hipsterland Střední Ameriky) - v dormu Peti v hostelu Adra, kde bylo na pokoji cca 40 lidí zbyli asi 4. Ze dne na den prostě zmizeli lidi. 12.3. Dáváme poslední degustaci kafe a pokec s Titem v Fat Cat Coffee, mrkneme se do Impact Hubu, za šperkařema do Xibalby… výrobu vlastní čokošky u Fernanda bohužel po dohodě odkládám na neurčito a narychlo dělám v Canvě rychlou infografiku v EN a CZ, zda bude mít někdo jakoukoliv práci online na nejbližíš měsíce, ať se ozve… netuším ještě, že to bude potřebovat celej svět, ne jen já … rozhoduju se na rychlo nechat zaplacený měsíční nájem v Guatemale nájmem a vrátit se na čekačku rychle do Mexika, zpět do Oaxacy - moje teorie: větší země, víc možností odletu při případném průseru… (intuici jsem měla dobrou)... a přesvědčuji Peťu, ať se do Ekvádoru (do hostelu, kde pracuje a má tam většinu věcí) vrátí už zítra… ať nečeká do pondělí (taky dobrá intuice)... Týž den u svých mexických kontaktů zjišťuji, zda se mám kam vrátit a nebudu v Oaxace bezďák. Co si budem… obě jsme to stihly tak tak… obě odjíždíme narychlo ještě v noci ze čtvrtka na pátek… Peťa do hlavního města na letiště, já přes hlavní město na bus, znovu zpět na hranice do mexicko-guatemalské Tapachuly… Napětí z divné neznámé situace už začíná být cítit také tady. Turisti se pakují v řádu hodin ze země. Trochu se bojím, co bude na hranicích. Ale dobrý. Jen u policajtů stojí dobrovolníci a nechávají nás vyplnit formulář, esli máme horečku… zajímalo by mě, zda tam někdo někdy dobrovolně vyplnil, že ano. A co se pak dělo… hmmm? Takže proběhlo jen odchozí razítko v Guate a příchozí v Mex, přání pěkného pobytu a ok… takže bienvenida po pár dnech zase zpátky. Jdu na autobusák zjistit, jak se dostanu do Oaxacy (budu zkracovat Oax). Zjišťuji, že busy do Oax jsou na hranicích vyprodané. A také i do Puerta Escondida, což je už také součást státu Oaxaca, ale je to u pobřeží. Mám tam známé a kde přespat. Nicméně smůla. Tak jsem na 12 hodin bezďák na nádru den v Tapachule… Chce si tu se mnou děsně povídat nějakej bílej kněz (asi misionář) a pak mi chce děsně podat na rozloučenou ruku. Jdu si ji pak vydezinfikovat, asi už chytám tu globální paniku…? Jenže normální dezinfekční gely v malé Tapachule (a ještě menších místních dvou lékárnách) už nejsou. Tak skupuju poslední dětské s obrázky Hello Kitty a nějakýho transformera:) Prý bude tohle (podle info z Evropy) brzy nedostatkové zboží… Ex post edit: k tomu nakonec nedošlo a po pár denní lapsu (fakt myslím max týden) si tu můžete koupit litry dezinfekce na každém rohu. Kdybyste se v tom náhodou chtěli i koupat... Blbé jen je, že mám pocit, že bych se měla po použití některých gelů v některých krámcích spíš omejt a má dost obavu, zda to plní opravdu dezinfikační funkci. No i když… třeba vir zdechne i zalepením v gelové “omáčce” na vašich rukou, kdo ví… S taxikářema se bavíme o začínající celosvětové hysterii. Tady si lidi zatím fakt myslí (nebo spíše doufají), že to sem nedorazí. A když jo, tak to rychle přejde. Cestou z Tapa si dávám trochu vynucený over-stop v Puertu. Do Oax to jelo až za mnohem více hodin, tak jsem zvolila tudle variantu). Pepe, vlastník hostelu Casa Kei, mi dává slevu - prej pro uprchlíky:) … jo a dorazil mi surf, jupí, alespoň ho vidím ještě letos, jen teda nejsou vlny, tak jen na zaplavání si. Je ještě docela optimista, ale ne na dlouho… No asi takle, bylo to poslední moře ten jeden den, co jsem viděla na další půl rok. V Guate bylo t