MILÝ BOTE, ŘEKNI MI, KDO JE TADY NEJŠŤASTNĚJŠÍ? (CZ)


Robot montující auto, robot třídící okurky podle tvaru, robot místo prodavačky v Tesco, roboti řidiči (historie sahá už skoro 100 let dozadu), roboti pracující v podmínkách, které jsou obtížné pro lidi (horko, zima, špatný vzduch…) - to nás, myslím, už nikoho nepřekvapuje. Co ale robot právník, robot učitel, robot spisovatel, robot malíř (ne pokojů, ale obrazů:), robot muzikant / skladatel, nebo robot, co vás má na starost jako zaměstnance - takový HR robůtek… to vše není budoucnost, ale už pár roků současnost. Vylepšovat dále algoritmy, neuronové sítě, které už vylepšují samy sebe, to problém není. Otázka je, jak se s tím jako lidi vyrovnáme? Na co vše časem budeme rezignovat a co si necháme jako to “naše”?

PROČ?

Protože mě na přelomu roku nějak trochu otravovaly všechny motivační emaily, články, blogy všech různých lidí kolem osobního rozvoje, tak jsem sama tak nějak “anti-salesově” rezignovala na něco podobného. I když bych asi dobře do toho schématu zapadla a možná prodala pár svých produktů, služeb takto pěkně zkraje roku, tak jsem s na místo toho připravila trochu opožděně takový rozjímavý blog o naší budoucnosti ruku v ruce s (ro)boty.

Samozřejmě nejsem žádný programátor ani datový analytik - takže moje úvaha jde spíš směrem, jak se na tento obor koukám s údivem i obdivem, a i trochu se strachem z neznámého jako profík, který pomáhá lidem se svým profesním rozvojem.

MALÉ HR INTRO