top of page

OSOBNÍ ZNAČKA V NE-AKCI ANEB TAHÁK PRO PREVENCI SYNDROMU VYHOŘENÍ (CZ)


publikováno v červenci 2023 | audio verze na SoundCloud zde | na YouTube zde | odběr LinkedIn newsletteru zde

------


Je nebo není osobní značka jen abstraktní “fancy” pojem? Lze na rozvoji osobní značky pracovat s lehkostí nebo je to více o osobním PR a marketingu tak trochu “na sílu”? Proč a jak konkrétně s tématem osobní značky mohu pracovat, když jsem zaměstnanec a rozhodně se nechystám dávat výpověď? A může být práce na osobní značce také nástrojem prevence syndromu vyhoření? Když už to zmiňuji v nadpisu, tak asi ano;) Jak tedy lze práci s osobním brandem pojmout spíše rozvojově, dlouhodobě?

------

------

“Dělat kariéru”, “šplhat se v práci nahoru”, “kariérně růst”... většině z nás asi po přečtení takových slovních spojení naskočí spíše negativní asociace. Něco sobeckého, egoistického. Někdo z nás si představí z minulé zkušenosti ne moc lichotivý obrázek minulých či současných kolegů, kteří jsou schopni pro kariéru obětovat cokoliv a často mají až moc ostré lokty. A když následně na to otevřeme s klienty kariérových workshopů či individuálních konzultací téma jako je “rozvoj osobní značky v profesním životě”, mnohým se opět vybaví spíše ty stejné negativní emoce kolem.


Nicméně vědomá práce na svém profesním růstu, chcete-li kariéře, je přirozenou součástí práce na rozvoji své osobnosti, což samo o sobě může být zároveň významnou součástí prevence syndromu vyhoření, kdy, laicky řečeno, prostě díky pravidelné sebereflexi a naučené citlivosti k vnímání sama sebe nenechám dojít situaci tak daleko a umím identifikovat včas, že něco není ideálně nastaveno.


Osobní brand není jen “marketingové klišé”, ale také pomocník: …v období změn!


Když se nejdříve podíváme na to, co osobní značka konkrétně je, tak se asi nejčastěji setkáte s klasickým bonmotem, že “značka je to, co si o vás říkají lidé, když odejdete z místnosti”. Já osobně nejsem úplný příznivec této “definice”. I když velkou část pravdy vystihuje. A to zejména pro to, že to zavání trochu “drby a pomluvami”, což pak zkresluje pohled na to, co ten koncept jako celek opravu je.


A zároveň často u klientů slýchám námitku či dotaz, zda tedy musí uměle tvořit takový svůj obraz, aby se negativnímu hodnocení o sobě vyhnuli. A já bych zde ovšem akcentovala něco jiného. Jádrem práce na osobní značce a na reflexi vlastní kariérní cesty je odvaha být svůj, je to autentičnost, kongruence, kterou například zmiňuje známý psycholog Carl Rogers.

Osobní značka není naprosto abstraktní a neuchopitelný pojem, ale je poskládána z poměrně jasných konkrétních střípků, které jsou pak v práci s naším brandem už o kousek lépe uchopitelné. Je to skládačka našich silných (ale logicky zároveň i slabých) stránek, setu našich kompetencí (hard i soft skills), našich osobnostních charakteristik, hodnot, schopnost říci odkud kam (profesně) směřuji a kde jsem právě teď.


Práce s osobní značkou je vlastně takový malý tahák na to, jak si třídit, skládat myšlenky o našich kariérních rozhodnutích během našeho života.


Většina z nás tak nějak přirozeně po nějaké osobně-profesní revizi sahá, když jde do profesní změny. A je jedno, zda jde o změnu z firmy ven, nebo dovnitř, vertikální či horizontální, radikální či postupnou… Jakýkoliv typ určité revize / inventury je bezesporu na místě, protože při procházení změnou je efektivnější být alespoň trochu strukturovaný: poskládat si a propojit informace, ale i emoce.


A v tom nám právě může pomoci, jako určité vodítko, práce s dílčími parametry osobní značky. Mít se totiž “čeho chytnout”, “od něčeho se odrazit” právě pro ty první kroky ve změně nám může alespoň částečně snížit hladinu stresu, který se většinou kolem profesní změny vynoří.

Stres je v této situaci, a to i když změnu děláme dobrovolně, naprosto přirozený.

A je fajn ho vzít v potaz. V dobrém jako motivátor a z té druhé strany pak hlídat, aby nebyl paralyzující pro naše plánované kroky. Obecně vzato jakákoliv změna je totiž pro nás něčím přirozeně ohrožujícím, vystoupení z komfortní zóny vyžaduje speciální úsilí, čas, energii navíc. A změna / ztráta zaměstnání je právem uváděna mezi top stresory zpracovanými do žebříčku psychology Holmesem a Rahem (mini test kumulace stresorů si můžete naklikat např. zde).


Osobní brand není jen “marketingové klišé”, ale také pomocník: …v době, kdy se zdánlivě nic speciálního neděje!


Z hlediska “self career managementu” tj. celoživotní dlouhodobé práce se svojí profesní identitou je období “NE-akce” stejně důležité jako období “akce”. A vidím tam dvě důležité roviny.


PRVNÍ rovina je “trénink”. V období akce, čili nějaké změny, je pro nás někdy poměrně obtížné oddělit a prioritizovat fakta vs. naše emoce vs. emoce mých blízkých (kteří, ať chceme nebo nechceme, nějaké stopy na našem rozhodování nechávají). Často tam také již hrají roli stresory jako běžící čas, ubývající peníze na účtu atp.


Je tedy super, pokud se naučíme s principy osobní profesní revize pracovat v obdobích klidu.

Ono totiž ten pojem “self career management” se nejčastěji spojuje se slovem “skill” tj. jde o dovednost řídit vědomě svá kariérní rozhodnutí. A dobrá zpráva je, že každá dovednost je trénovatelná.

Pokud si tedy zvyknu s vlastní revizí, vizí, vlastní sebe hodnotou na trhu práce pracovat průběžně - v krizi: “jako když najdu”.


DRUHÁ rovina je pohled na to, proč pracovat s osobním brandem průběžně i během NE-akce, je právě prevence syndromu vyhoření. Vybrala jsem tři autory, kteří sice práci s tématem osobní značky primárně neoperují, ale jejich publikace jsou plné odkazů právě na práci s dílčími částmi osobního brandingu. A ukazují tak mnohem širší interpretaci tohoto tématu než jen jakýsi, pro někoho neuchopitelný nebo někdy až nenáviděný, osobní marketing.


V ČR asi nejčastěji narazíte, pro veřejnost popularizované, téma syndromu vyhoření zpracované v mnoha knihách či přednáškách od Radkina Honzáka. Ten například zmiňuje, že jednu z rolí v oblasti prevence i regenerace ze syndromu vyhoření hraje práce se sebedůvěrou. A ta se skrz revizi reálných výstupů optikou osobní značky dá krásně posilovat. Ne umělými proklamacemi, ale popsání si reálných výstupů, situací, emocí, výsledků z nedávné minulosti a současnosti.


Dále téma prevence (nejen syndromu vyhoření) řeší velmi rozsáhle také ve své odborné práci, v publikacích a v rámci workshopů v oblasti pozitivní psychologie Martin Seligman. Ve svém modelu PERMA pro pozitivní prospívání / well-being zmiňuje v kontextu osobního brandu př. znalost svých silných stránek a jejich aplikace do “flow”, znalost svých životních hodnot, objevování nového v práci, nastavování si realistických pracovních cílů, reflexe úspěchů a neúspěchů. Tj. vše, co je součástí pravidelné práce s osobní značkou!


V rámci hledání životního štěstí zkoumal Mihaly Csikszentmihalyi globálně různé vzorky populace, aby došel k popisu shody napříč lidmi různých ras, z různých kultur a kontinentů, že moment štěstí je v seberealizaci v rámci aktivit, kde pociťuji flow. Někdy na takové momenty narážím náhodou. Ale většinou je realističtější scénář, že za takovými situacemi / prací / zájmy cíleně jdu.



Co se tedy při práci s osobní značkou konkrétně osvědčilo a jaké mohou být další kroky.


Já doufám, že jsem vám předala alespoň o jeden důvod více, proč s vaší osobní značkou pracovat průběžně, rádi, s lehkostí. A teď se pojďme podívat jak na to. Za mě osobně - doporučuji minimální interval pravidelného opakování (pro období NE-akce) 6 či 12 měsíců.


A teď ty kroky:

  1. alespoň jednou za rok si sedněte na pár hodin v klidném a pro vás osobně inspirujícím prostředí (pro někoho kavárna, pro někoho, kancelář bez lidí, pro někoho park, les… ) a připravte si jakýkoliv nástroj, se kterým se vám dobře brainstormuje, přemýšlí: pro někoho tužka a papír, pro někoho post-itky, pro někoho nějaká aplikace v ipadu, …

  2. sepište si váš pohled na aktuálně proběhlý rok: 5 vašich top hard skills (za co vás v práci platí), 5 vašich top soft skills či osobnostních rysů (když zcela tápete, můžete použít i různé diagnostické nástroje, já ovšem doporučuji nejdříve opravdu popřemýšlet sami), 10 vašich aktuálních životních hodnot, síť vašich aktuálních důležitých profesních i neprofesních kontaktů (kdo vás podporoval, kdo nejvíce viděl a hodnotil vaše profesní úspěchy, …), vaše aktuální pocity na pozici (co vám dává X co vám bere), sepište si, co vše jste se letos naučili nového (ať na kurzu, či skrz nějaký pracovní úkol, či od kolegů), podívejte se na svůj work-life balance a zdraví vzhledem ke stylu práce, který máte

  3. pro toto vše zkuste vytvořit variantu pro rok budoucí: co byste chtěli, aby bylo součástí roku, který přichází, jaké dovednosti byste nejraději v práci nejvíce využívali, jakými hodnotami byste rádi v pracovním kolektivu žili, zkuste si popsat míru pravděpodobnosti (co je naprosto reálné vs. spíše reálné vs. určitě nerealistické) … atp.

  4. u pohledu do minulosti, i do budoucího roku buďte co nejvíce konkrétní, neklouzejte po povrchu, klidně se na poznámky podívejte s odstupem pár dní a znovu je doplňte

  5. podívejte se na to, jak váš pohled na rok minulý vs. nadcházející koreluje s aktuální pozicí - pokud je tam velký překryv, pravděpodobně vás to utvrdí, že i letos jste stále na správném místě, v tuto chvíli často klienti říkají, že si v někdy už v trochu plížící se rutině, když jsou leta na stejné pozici, pomohli uvědomit, že i přes určitý stereotyp byl proběhlý rok zajímavý a že se třeba i tak naučili něco nového

  6. doporučuji se podívat také na konkrétní aktivity, kterými jste nejčastěji minulý rok trávili, a zkusit je srovnat s tím, kolik energie vám braly vs. dávaly

  7. pokud se vaše přání s realitou dané pozice více rozchází (ať třeba z pohledu hodnot, nebo možnosti uplatnit své dovednosti, či z hlediska hladiny vaší energie a chuti do práce…), může to být impuls se rozhlédnout, zda by třeba i malá změna nebyla možným řešením mé klíčící nespokojenosti - může jít např. o zapojení se nového celofiremního projektu (tj. nemusíme hned měnit vše, ale můžeme postupně iterovat), či možnost si promluvit s nadřízeným o změnách ve své pracovní náplni, … může jít samozřejmě i o změny v mimopracovní sféře - jsou to tak i tak dvě propojené nádoby, které nelze oddělovat

  8. … a pokud možnost ani menší změny (tj. spíše zpestření pracovní náplně, její mírná redefinice) nevnímáte jako řešení, poohlédněte se ve firmě po pozicích, které se s vaší vizí potkávají, nebo popřemýšlejte nad možností volné nohy, či kombinace obojího, nebo u méně radikálních řešení nad možností “side projects (alias pracovní bokovky)”, či dobrovolničení, nebo nového koníčku nebo kurzu - mějte na paměti, že většina řešení nejsou radikální volbou mezi černou a bílou, ale že mezi tím najdete spoustu odstínů

Každopádně tedy revize osobní značky (viz. zmiňované body “co se osvědčilo”) může snižovat míru stresu kolem jakékoliv profesní změny. Nejen tím, že pojmenování si “kdo na trhu práce jsem, co nabízím, odkud kam jdu” pomáhá hledat i další varianty řešení, další scénáře pro změnu. Ale může nás ubezpečit i v tom, že jsme nyní na “správném místě” a změnu nyní nepotřebujeme. V případě mnoha let na jedné pozici může být pro někoho motivující, osvěžující i třeba to, že v dlouholeté rutině jsou i tak nové momenty, že i tak se občas učíme nové kompetence, atp. Zároveň se v obdobích klidu učíme s naší osobní inventurou pracovat. Což sekundárně může přispívat k prevenci syndromu vyhoření.


Může mi někdo / něco v mojí osobní inventuře pomoci?


Na trhu nyní existuje spousta nástrojů pro kontinuální reflexi (protože osobní značka je o pohledu sama na sebe vs. pohledu, jak chci, aby mě vnímalo okolí). Často tyto nástroje řeší trochu více s přesahem téma plánování času (př. Doller, Bullet Journal ad.) a jsou postavené na denní, týdenní či měsíční, několikaleté bázi. Já klientům doporučuji, pokud nejsou moc psavci a příznivci nějaké pravidelné agendy, aby se o to pokusili alespoň jednou za rok. Právě pro tento přístup jsem před lety vytvořila Kariérový diJÁř, který je právě prostorem na pohled na rok minulý a budoucí + přináší prostor na aktualizaci všech důležitých parametrů osobní značky. Ale možná si poskládáte sami určitý set otázek, který vám vyhovuje a pomáhá, a bude vám stačit obyčejný papír a tužka:)


Budu ráda, když si z článku odnesete to, že pojmenovávat si “kdo jsem a odkud kam jdu”, minimálně na na trhu práce (i když přesah do soukromí, zdraví a vztahů samozřejmě od toho uměle oddělit nelze), není otravná povinnost související pouze s updatem LinkedIn, když hledám práce, ale je to kvalitní nástroj sebereflexe. A my víme, že právě sebereflexe je jedním z nástrojů prevenující třeba i syndromu vyhoření. A to i ve chvíli, kdy jsem stále u stejného zaměstnavatele a v nejbližší době na tom nechci nic měnit.


Petra Drahoňovská, Career Designer

Comments


Featured Posts
Check back soon
Once posts are published, you’ll see them here.
Recent Posts
Archive
Search By Tags
Follow Us
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square