Kariérové střípky speciál: Jana Vítová z Ataka & svět práce lidí s duševním onemocněním

Jul 15
11 min read

Dobrý den, ahoj,

opět po nějakém čase jsem zpracovala ucelenější téma v oblasti světa práce, se kterým se čím dál častěji potkávám , a to je KARIÉRA A PRACOVNÍ SVĚT LIDÍ S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM. Článek kombinuje data CZ i globálního trhu + inspirativní audio/video rozhovor s Jana Vítová, zakladatelkou Ataka.space.

Pozor - než skočíte na další email, post, video s tím, že TOTO SE VÁS PŘECE NETÝKÁ dejte tomu šanci. Toto téma je možná nám všem BLÍŽ, než se může na první pohled zdá. Ať už se nemoc propíše do našeho vlastního života, nebo do života někoho z rodiny, kolegů, kamarádů. Nějakou formou duševního onemocnění trpí totiž téměř 10 % Čechů! Je tedy téměř vyloučeno, abyste vy sami osobně ve svém okolí někoho takového neznali.

Zkratka k poslechu

Rozhovor na YouTube (audio, video, AI shrnutí) ZDE.

Rozhovor na SoundCloud (audio) ZDE.

Obsah

Data, fakta
Co mě z povídání s Janou zaujalo
jak duševní onemocnění Jany ovlivnilo její kariérní cestu
jak Ataka pomáhá lidem s duševním onemocněním
jak re-definovat kariérní, studijní cestu, když řeším psychické problémy
jak na pohovory a fungování v týmu u lidí s psychickými diagnózami
co by měli chápat a vědět o zotavování se z duševního onemocnění my jako kolegové, kamarády a lidé z pomáhajících profesí
Náš komplet rozhovor s Janou obsahuje
Závěr a #AI hack, pro ty, co nemají čas nebo chuť poslouchat:)

1. Data, fakta

Úvodem upřesňuji, že do výběru dat níže nezahrnuji stavy spojené s významným a trvalým poklesem kognitivních funkcí (př. demence, těžká mentální retardace), kde je určité pracovní uplatnění sice také možno, ale ve většině, zejména znalostních profesí, platí omezení. Zaměřuji se primárně na kategorii, o které se s Janou v rozhovoru bavíme.

Duševní zdraví “pracujícího lidu”

Podívejme se na pár dat podle Národního zdravotnického informačního portálu (btw mají dobrou infografickou stránku).

Celkový počet osob trpících nějakou formou psychiatrické nemoci vzrostl mezi lety 2010-21 o 22%. Průměrný nárůst psychiatrických pacientů je okolo 2% ročně. Tento trend pokračuje (nebo se mírně zvýraznil) i dnes. Akcelerátory: dojezd covidu, vysoká inflace a zátěž na rodinné rozpočty, situace ve světě. V ostrém kontrastu s tím popisuje obří problém s absolutně nedostatečnou podpůrnou sítí pro pacienty report Psychiatrické společnosti ČLS JEP (2025) - stručně: chybí lidi, instituce, nedokončená transformace služeb.

Nejčastěji diagnostikované psychiatrické choroby (poslední data 2020) v tomto pořadí:

Poruchy nálady (deprese, smíšená úzkostlivě depresivní choroba, depresivní epizody a další tvoří přes ⅓ výskytů)
Alzheimerova nemoc
Kategorie vážných psychických onemocnění (sem patří mimo jiné i schizofrenie)
Vaskulární demence (následky infarktů)

Deprese (často námi všemi fakt neadekvátně nadužívaný pojem ve stylu: “dnes mám zase depku”) spadá do kategorie “poruchy nálad” a je diagnostikována v posledních letech ročně u více než 15 tisíc lidí.

Národní plán duševního zdraví 2020-30 (MZ ČR) zmiňuje, že prevalence (tj. kolik lidí má v určitém čase dané potíže) podle typu diagnóz jsou:

poruchy užívání alkoholu více než 10%
úzkostné poruchy více než 7%
poruchy nálady vč. depresí cca 5,5%

Z hlediska věku je výskyt duševních onemocnění v podobě grafu takové Učko (vznešeněji: konvexní tvar:) > vysoká prevalence je v mladém věku, po té je pokles, a následný růst ve vyšších letech (L. Soldánová, PřF UK).

Podle dat Národního ústavu duševního zdraví (2023) se ukazuje, že u dětí vykazuje známky střední až těžké deprese 40% a úzkosti 30%. Diagnózy tohoto typu se u dětí a mladých stávají normou, což je fakt znepokojující. Zatímco celková míra sebevražd u dospělých v ČR dlouhodobě klesá či stagnuje, u mládeže trend ostře roste. Situaci nemá jednoduché řešení, protože spouštěč není jeden, ale jde o vícefaktorový jev (pandemie, globální i rodinná finanční nejistota, digitální toxicita ad.).

Duševní onemocnění optikou ekonomiky

Evropská komise vyčísluje už v roce 2018 (a dnes to nebude určitě lepší, spíš naopak) ekonomický dopad špatného duševního zdraví. Kromě utrpení na osobní/rodinné rovině má špatné duševní zdraví také negativní ekonomické důsledky pro celou společnost. Podle zprávy „Health at a glance“ OECD (2018) stojí duševní zdraví země EU a Británii každoročně nejméně 600 miliard eur, tj. více než 4 % HDP, a to v podobě:

přímých výdajů na zdravotní péči (konzultace, farmaceutické produkty, hospitalizace): 190 miliard eur, tj. 1,3 % HDP
programů sociálního zabezpečení (nemocniční dovolená, invalidní dovolená, dávky v nezaměstnanosti): 170 miliard eur, tj. 1,2 % HDP
nepřímých nákladů na trhu práce (ztráta příjmu v důsledku úmrtnosti, nižší zaměstnanosti, absence a nižší produktivity): 240 miliard eur, tj. 1,6 % HDP

Studie OECD sledují vliv depresí a úzkostí na ekonomický výkon společnosti uvádí například:

špatné duševní zdraví postihuje více než 1 z 5 lidí v zemích OECD/EU
odhaduje se, že snižuje očekávanou délku zdravého života o 2,5 roku (víc postižení jsou mladí, ženy, socio-ekonomicky slabší)
aby se deprese a úzkosti nestávaly víc a víc ekonomickou brzdou, je nutné podporovat prevenci a primární péči na školách a v práci
prevence je sice velký výdaj, který ale může finálně šetřit náklady na následnou sanaci kumulujících se problémů
rostoucí nerovnost příjmů ve společnosti je spojena s přibližně o 19 % vyšší mírou problémů s duševním zdravím v populaci
duševní poruchy v EU ročně stojí cca 6 % celkových rozpočtů na zdravotnictví
dopad na trh práce je navíc hluboký, přičemž se odhaduje, že špatné duševní zdraví povede k průměrnému ročnímu snížení HDP o 1,7 % v letech 2025–2050. Tuto ztrátu způsobuje hlavně vyšší mírou absence a prezentismus tj. kdy jsou zaměstnanci fyzicky přítomni, ale nemohou fungovat s plnou produktivitou).

Fenomén absentismu a prezentismu u nás v ČR zkoumal s vazbou na ekonomické ztráty do hloubky M. Štěpánek (Sociologický ústav AV a VÚBP, 2020). Dochází k tomu, že právě prezentismus má na ekonomiku stejné, ne-li větší dopady než aktuální vykazované absence. A jedním z výrazných důvodů radikálního poklesu angažovanosti zaměstnance vedoucí k prezentismu jsou právě často neléčené deprese, úzkosti.

S prezentismem je také mj. dáváno do souvislosti zhoršení spánkových návyků lidí. A to i v ČR. Podle České lékařské komory i dat SÚKL (oboje zmíněno zde - zkoumá se, pro co si prostě a jednoduše lidé chodí do lékáren) trpí nějakou poruchou spánku přes 50% z nás! Důvody, ale i ta rizika spánkové deprivace jsou široká. Ale akceleraci duševní nepohody nedostatkem spánku nikdo nezpochybňuje.

K mezinárodnímu dni duševního zdraví (které má btw Cimrmanovské zapamatovatelné datum 10.10.) realizoval 2024 Ipsos dotazník k pohledu společnosti na toto téma. CZ dotazník byl součástí globální verze. A i zde se potvrzuje podobné trendy týkající se absentismu a/nebo prezentismu:

⅓ Čechů uvedla, že nemohli kvůli stresu na několik dní do práce
nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí, u Gen Z (do cca 30 let) kvůli stresu v posledním roce absentovalo v práci 39 %
až 85 % Gen Z uvedlo, že kvůli stresu měli pocit, že nezvládají své povinnosti
ženy jsou stresem zasaženy častěji než muži (vyšší míru stresu uvádějí ženy napříč všemi generacemi)

Web Efektivní zdravotnictví uvádí, že při sledování mezi lety 2010-22 je u nás vidět zásadní nárůst žádostí o invalidní důchod a pracovní neschopnosti z důvodu duševních onemocnění. Zdroj na závěr článku uvádí, že “... psychická nepohoda se stále častěji promítá do pracovního života i do systému sociálního zabezpečení. Zásadní roli proto hraje nejen dostupnost kvalitní a včasné péče, ale také snižování stigmatizace duševních onemocnění ve společnosti i na pracovištích...“.

Stát se pokouší alespoň o nějaké kroky, a tak od 2025 navyšuje nové daňové limity na zdravotní a volnočasové benefity. To může podpořit čerpání různých benefitů, které se týkají posilování fyzické i psychické odolnosti zaměstnanců.

Studie PAQ research + iRozhlas Život k nezaplacení (aktuálně z 2026) zmiňuje, že 16% Čechů uvádí střední až těžkou depresi či úzkosti. A protože sledují i ekonomické ukazatele, vidí tyto potíže častěji u chudších domácností, zejména tam, kde výrazně zasáhla inflace. Příznaky depresí a úzkostí jsou častější mezi lidmi, kterým po zaplacení nejnutnějších výdajů zbývá do 3 000 Kč měs./os. nebo jsou v příjmové chudobě. Ti na tom byli špatně vlastně vždy, ale po skokové inflaci 2020 se jejich situace výrazně zhoršila. Nicméně psychický stav tato inflace zhoršila i u střední třídy. A nedotkla se jen vysokopříjmových domácností, co mají příjmy nad 150 % mediánu.

Pohled kariérového poradce

Když se na tato čísla koukám optikou kariérka, pak nám tu vzniká samozřejmě velký problém. Máme dlouhodobý nárůst lidí v produktivním věku, kteří mají diagnostikované různé typy duševních onemocnění, při kterých nicméně nejsou zásadně omezeny kognitivní funkce, a při určitém nastavení podmínek mohou / musí / chtějí pracovat. Navíc se nedá do budoucna předpokládat, při zachování stávajících trendů i globální situace, nějaký radikální pokles, ale spíš další nárůst (viz spouštěče, které nemizí, viz chybějící síť podpory).

Zároveň právě u těchto diagnóz (kde nemoc nemá zásadní vliv na kognici), když už je invalidní důchod přiznán je (což vůbec není samozřejmost), jde nejčastěji o 1. stupeň invalidity (viz výše zmíněný web Efektivní zdravotnictví). Což je něco kolem 10 tis. CZK měsíčně tj. nejde o částku, ze které lze reálně vyžít a kde je hledání pracovního uplatnění v podstatě nutností.

Pokud hledám práci (vím, že zvládnu pracovat), ale mám určité zdravotní, sociální či jiné omezení, nepotřebuji politování nebo úlevy. Potřebuji nastavit možnosti pracovní spolupráce tak, abych mohla doručit požadované pracovní výsledky.

Když si přečteme ten výčet příkladů skupin, pro které je flexibilita důležitá, aby se na trhu práce mohli zapojit, dojde nám, že velká část toho, co řeší lidé s duševním onemocněním ohledně práce, se nás velmi pravděpodobně může týkat v bleděmodrém v nějaké naší jiné životní etapě také.

Vzhledem k tomu, že český trh práce je s mírou flexibility velmi “na štíru” (opakovaně toto téma otevírá v Datových snídaních Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský) a máme problém vůbec vyjít vstříc rodičům malých dětí, či lidem s nějakým viditelným fyzickým handicapem (př. vozíčkář …), dá se odhadovat, že něco jako na první pohled “neviditelné” duševní onemocnění, bude pro zaměstnavatele v náboru ještě větší otazník, či rovnou “no-go”. A to povrzují i mnohá šetření z posledních let.

Co nám k zaměstnávání lidí s tímto omezením tedy studie říkají?

V nizozemském korespondenčním průzkumu V. Bjornshagena z roku 2021 byla mezi více než tisíci respondenty zjištěna výrazná diskriminace vůči uchazečům, kteří ve svých CV označili, že mají nebo měli psychické potíže. Pokud se srovnali lidé se stejnou kvalifikací, u těch s přiznanou diagnózou byla o 27% nižší pravděpodobnost, že je na pohovor vůbec pozvou.

Druhá studie, také z Nizozemí 2021, nám dává pohled z druhé strany a mapuje názory cca 700 liniových manažerů ohledně náboru lidí s psychickým onemocněním:

64 % manažerů reálně nechtělo nabrat uchazeče s aktuálním psychickým onemocněním
30 % by nechtělo přijmout ani člověka, který měl potíže v minulosti
ALE jen 7 % manažerů mělo negativní osobní zkušenost, naopak 52 % pozitivní

Na základě jak vlastní zkušenosti, tak názorů lidí z HR, uvádí v BMJ Open studii (2024, realizace ve 35 zemích napříč kontinenty, vč. ČR) 40% respondentů, že se rozhodli své psychické potíže nesdílet. Častý důvod byl strach z nepochopení nebo přímo ztráty zaměstnání.

Barometr zaměstnanců (Up Benefity, 2025, cca 1000 českých zaměstnanců) uvádí, že 1/2 lidí ve firmách považuje své duševní zdraví za opomíjené ze strany zaměstnavatele, a jen 10% se cítí psychicky výborně. 2x více lidí vnímá negativní dopady zaměstnání samotného na psychiku než ty pozitivní. “... Zhruba 30 % zaměstnanců zažívá v souvislosti s výkonem svého zaměstnání průběžný nebo opakovaný stres, vnitřní neklid až pocity úzkosti. 25% má problémy se spánkem, ... 23 % přičítá práci také bolesti hlavy či migrény a 7 % dokonce stavy paniky nebo neovladatelnosti vlastního chování…”.

Takže tu máme obavy a předsudky z obou stran… A co pomáhá v této situaci? Dialog, poznávání pohledu druhého. O tom mluví i jedna z CZ studií (2020), která zmiňuje, že předchozí kontakt se zaměstnanci s duševní nemocí může výrazně zlepšit postoj zaměstnavatelů k těmto lidem ve firmě. Což je logické: strach z neznámého prostě naše chování formuje.

Stručně shrnuto většina studií na toto téma potvrzuje:

Existuje úzká vazba mezi prací a psychickou ne/pohodou.
Je tu výrazná diskriminace v náboru vůči lidem s psychickými poruchami (potvrzenou jak ze strany HR, tak z vlastní zkušenosti uchazečů).
Osobní setkání a pozitivní zkušenosti s konkrétními lidmi, kteří duševní problémy zažívají, snižuje diskriminaci a předchází stigmatizaci.

Je vůbec šance na tomto stavu něco změnit?

Ano, krok po kroku. I když já sama systémový problém nezměním, mohu vést dialog, naslouchat, ptát se. A tak, abych i já sama získala větší vhled, šla jsem se ptát. A na mé dotazy mi odpovídala inspirativní Jana Vítová, zakladatelkou Ataky.

Janu sleduji pracovně už pět let a je neuvěřitelné, jak se posouvá. A vy si naše povídání můžete pustit tady a teď 👇👇👇

2. Z povídání s Janou mě osobně zaujalo…

Rozhovor jsem vedla směrem, který doufám bude zajímavý a podpůrný jak pro většinu z vás, tak také v závěru pro komunitu kariérových poradců.

Vnímám totiž, že s nárůstem počtu diagnostikovaných roste šance, že se nám do kariérka toto téma bude prolínat. Naší ambicí není a nikdy nesmí být odborná pomoc typu terapie. Ale pro kvalitně odvedenou kariérní službu bychom měli této sféře minimálně dobře porozumět na úrovni poučených laiků a díky tomu si dobře definovat hranice naší práce. Špatně je určitě, pokud si “začnu hrát na terapeuta”.

Ale myslím, že zároveň není třeba u zastabilizovaných lidí, co s vámi opravdu chtějí řešit čistě kariérní témata, zabouchnout ze strachu a/nebo nevědomosti dveře. Navíc často (jak se i mně stalo mnohokrát) zjistíme tu diagnózu klienta až třeba v průběhu procesu kariérka, kdy se člověk více otevře a sám to zmíní. A tady by pak působilo opravdu divně najednou ukončovat spolupráci jen z důvodu mých obav “něco profesně nezkazit”.

Já osobně jsem si z rozhovoru od Jany vytáhla pro moji budoucí práci tyto postřehy:

psychické onemocnění můžeme během času zotavování se brát jako skvělou příležitost se zastavit, reflektovat, vytvořit si nové zdravé jádro toho, kdo jsem a na čem mohu stavět, hospitalizace může pomáhat budovat, rozvíjet silné stránky, které i v budoucnu můžeme uplatnit klidně v CV
slevit ze své odbornosti, ze svých studijních pracovních plánů není jednoduché ALE nedefinuje nás jako člověka, kterou práci aktuálně děláme… i s nemocí jste to pořád vy
zotavování je dlouhý proces, cesta… ale je taková, co si z ní uděláš, můj proces byl také náročný, ale otevřelo mi to kariérní možnosti tam, které jsem předtím neviděla
cest, jak mluvit (nejen na pohovoru) o své situaci je více, a vždycky je možnost o tom prostě nemluvit - záleží, jak ty sám/sama to chceš komunikovat… je důležité naučit se pracovat se svým příběhem - př. já se to učila v rámci kurzu HOP (od NÚDZ), a zároveň mít varianty tohoto příběhu adekvátní pro různé situace a kontext, dále je skvělá Škola zotavení, kde se s tím vlastním příběhem také pracuje a například se diferencuje, jak moji situaci komunikovat s veřejnými institucemi, ale třeba i v té práci atp.
pokud mi práce přerůstá přes hlavu (i přesto, že to paralelně řeším na terapii, s peerem, …), je důležité to s kolegy komunikovat, aby chápali, co se (mně) děje, aby nevznikla nedorozumění… průběžná komunikace je klíčová - důležité je si uvědomit, co jsou moje stresory, pro mě to jsou třeba více vztahy na pracovišti než deadlines (které mohou být stresor zase třeba pro nějaké jiné zdravé lidi)
my, zdraví, v situaci, kdy cítíme, že se s kolegou v týmu “něco děje” můžeme pomoci už i tím, pokud mu/ji (upřímně) vyjádříme v náročné situaci podporu (jsem tu pro tebe, pokud budeš potřebovat), dál pak už můžeme odkázat na krizové linky, jinou pomoc, … > nejlepší lék je čas
je důležité si přiznat, že tam, kde chceme upřímně někomu pomoci (kolegovi, kamarádce, v rodině) budeme pravděpodobně zažívat často i pocity bezmoci - důležité je si uvědomit, že to k procesu patří
každá, i dílčí pomoc, podpora, je důležitá > my nemocní se zotavujeme v komunitě lidí kolem nás (nestane se to díky jedné návštěvě psychiatra nebo terapeuta)
i třeba kariéroví poradci mají možnost dělat takové “odborné peerství” > a to tak, že s člověkem v procesu zotavování se procházejí silné stránky, objevují jeho talenty, jeho osobnost, … dál třeba jak znova nastavit pohled na kariéru během zotavování se, … je to práce na tom upevňování “kdo jsem”... slyšet od jiného člověka, co by se mu mohlo v nové životní etapě z jeho skill setu hodit, kde by mohl najít ve společnosti uplatnění, to je pro tyto lidi extrémně důležité
pro vaši představu ty pocity lidí např. s depresemi jsou něco jako, když vám umře někdo blízký, ta prázdnota… nicméně u duševního onemocnění (tohoto typu) to prostě ani s časem neodezní…

3. Odkazy na rozhovor

Rozhovor na YouTube (audio, video, AI shrnutí) ZDE.

Rozhovor na SoundCloud (audio) ZDE.

Shrnutí + jeden #AI hack pro ty z vás, kteří už nemáte čas ani poslouchat:)

Věřím, že díky povídání s Janou jsme, jak já ale i vy, nahlédli do světa lidí, kteří se zotavují či se zotavili z psychického onemocnění. Do světa lidí, kteří zároveň řeší nejen nemoc samotnou, ale také nutnost přeskládat jejich dosavadní studijní a/nebo pracovní život. Ať jste aktuálně na břehu řeky zdravých, či na břehu druhém, doufám, že alespoň tento malý dílek přispěje ke vzájemnému porozumění obou stran.

Jooo a jeden #AI #hack na závěr - pokud nemáte na poslech čas, můžete využít jednu červencovou novinku a tou jsou na YT AI shrnutí a aktivní okno pod každým videem, kde se můžete konkrétně doptávat na to, co vás přesně z obsahu zajímá. Za mě fakt super a konečně dostupné pro všechny.

Přeji krásné letní dny

Petra Drahoňovská, CareerDesigner.cz

PS - a pokud hledáte dárky k narozkám, nebo ti aktivnější hledáte dokonce už i tipy na vánoční dárky:), mrkněte určitě na slibně se rozbíhající market place Ataky, kde pro vás tvoří právě lidé s psychickým onemocněním